Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. 8. 2012

Podlez, přeskoč, obejdi ....

 

Podlez, přeskoč, obejdi ….p1012659.jpg


 

V srpnu jsem byla na krátké návštěvě Tří Seker. Přijela jsem hlavně kvůli Zahradní slavnosti, abych se mohla potkat se známými, těšila jsem se na oslavy založení hasičů. Svůj pobyt jsem využila ke krátkým procházkám po starých známých místech. Vstávám brzo, vyšla jsem tedy hned po ránu. Chtěla jsem projít polní cestou za hřbitovem k silnici, která vede do Tachovské Hutě. Za silnicí jsem chtěla pokračovat směrem k Chodovské Huti, tam před lety vedla pěšina.

Ranní paprsky slunce mi svítily na cestu, těšila jsem se na krásnou procházku. Hned za p1012681.jpghřbitovem na mě čekala vysoká tráva plná rosy. Ani k pomníku, který stojí kousek za hřbitovem nebyla posekaná tráva, stejně vysoká tráva byla kolem pomníčku. Tam si určitě nikdo nezajde chvíli posedět.

Pokračovala jsem dál v cestě. Tráva byla vysoká po kolena. Boty i kalhoty jsem po chvíli měla úplně mokré. Škoda, že cesta není alespoň trochu upravená. Určitě by ji víc využívali turisté, cyklisté i místní k procházkám.

Krávy z obou „břehů“ usilovně bučely. Občas mně připadalo, že se společně domlouvají, co se tam potuluje za vetřelce. Slyšela jsem jak jedna říká: „Vidíš ji? Co tu dělá? Pojď, jdeme na ni!“ Z druhé strany se ozvalo: „Vidím! Co tu chce! Jen ať se přiblíží, já ji proženu!“ „Já taky, já taky...“ ozývalo se z druhého ohradníku. Neodradili mě! Prolézala jsem vysokou mokrou travou k ohradníku, fotila krávy a haldy po obou stranách cesty. p1012673.jpg

Když jsem došla na rozcestí k Tachovské Huti, byla jsem úplně promočená. Protější louka byla spasená, krávy nebyly v dohledu, vydala jsem se tedy přes louku směrem k Chodovské Huti. Šla jsem loukou, kde dříve bývala pěšina. Děti z Chodovské Hutě tudy chodívaly do školy ve Třech Sekerách. I já jsem tudy chodívala do Hutě k příbuzným. Zdárně jsem absolvovala část cesty, došla jsem k břízkám, tam vyšlapaly pěšinu krávy. Udělala jsem několik fotek krásného zákoutí a vydala se dál k údolí, tam jsem tušila bažinu. Cestička se ztratila, bažinou jsem neprošla. Nevím jestli je ještě tahle cesta průchozí. Obrátila jsem se a vydala na cestu zpět k silnici do Tachovské Huti. Na louce bylo samozřejmě několik ohradníků – podlézala jsem i přelézala.

Po stráni před Tachovskou Hutí, jsem sestoupila na silnici a šla jsem dál dop1012658.jpg Hutě. Prošla jsem jí, udělala fotky snad každého domu. Za Hutí jsme odbočila na silnici, která vede ke Kamenci. Asi uprostřed cesty jsem odbočila k remízku, u kterého býval rybníček. Pokračovala jsem dál k rybníčku Sekera a pak k velkému rybníku Sekera. I tady na mě čekalo několik ohradníků. Vždy jsem vyzkoušela, jestli nejsou pod proudem – nebyly, tak jsem je mohla podlézt nebo překročit. Jednu ránu jsme přesto dostala – to mám za to courání po loukách.

Cestu kolem rybníků jsme s Jitkou absolvovaly již předchozí večer. Chtěly jsme projít k Tachovské Huti, tam se pokusit přejít přes Huťský potok a po louce přejít ke hřbitovu a odtud dojít domů. Vyhledávaly jsme cesty a cestičky jak obejít močály, cestičkami, které vyšlapaly krávy, jsme se blížily k potoku. Já jsem dokonce potok zdárně zdolala, ale tam na mě čekal močál. To už jsme vzdaly a radši jsme se vrátily zpět k rybníku a po hrázi jsme se vrátily domů.

p1012701.jpgI když moje procházky byly plné nástrah, byla jsem nesmírně spokojená. I když moje boty byly plné bahna, neodradilo mě to, i když moje kalhoty byly promočené procházky jsem si užila. Přesto si myslím, že cestu za hřbitovem by bylo vhodné alespoň posekat …..

Foto: M. Lárová