Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. 10. 2010

Milá paní učitelko ....

Milá paní učitelko,

pracovní povinnosti mi nedovolí, abych se s Vámi přijela rozloučit osobně. Pokusím se o to alespoň takto virtuálně na dálku.

Pokaždé, když jsem Vás navštívila, vítala jste mě i mého manžela a děti, jako své blízké, jako bychom patřili do Vaší rodiny. A vím, že jsme tam patřili. Měla jste širokou rodinu. I když Vám osud nedopřál mít vlastní děti, vždy jste o svých žácích tvrdila, že jsou Vaší rodinou. Všichni jsme u Vás měli dveře otevřené. A u kafíčka, nebo skleničky něčeho dobrého, bylo vždy o čem povídat. Nikdy jste nezapomněla vzpomenout na mé rodiče, zajímala se co děláme, čím se živíme, jak se nám daří, co dělají děti. A z každého našeho úspěchu jste měla radost. Obrazek

Každý z nás, Vašich žáků, v sobě uchovává nějakou vzpomínku. Každému z nás se vrylo do paměti něco jiného. Věřím, že i ti bývalí „rošťáci“, kteří to s Vámi neměli jednoduché, na Vás vzpomenou rádi. Měla jste přirozenou autoritu, dovedla jste zkrotit i ty největší rošťáky. Je pravda, že jako žáček třísekerské školy, jsem z Vás také měla patřičný respekt. Zdála jste se mi přísná, nepřístupná, nebylo radno si s Vámi zahrávat. To až později jsem si k Vám našla cestu.

Vzpomínám, na naše novoroční setkání, když k Vám přišla v prvních minutách Nového roku naše parta -náctiletých popřát vše nejlepší. Teprve, když jsme popřáli Vám, šli jsme přát domů rodičům.

V poválečné historii Tří Seker jste se stala jednou z nejvýraznějších osobností obce, vždyť jste v Sekerách prožila přes 65 let. Paní učitelko už teď nám chybíte.

Teď se omlouvám za to neoficiální oslovení: Mařenko, odpočívejte v pokoji, budeme na Vás rádi vzpomínat.

Marie

Obrazek


 


 

Několik reakcí, které mi přišly na e-mail:


 

Děkuji za zprávu, i když je opravdu smutná. Na žádného z kantorů nemám tak dobré vzpomínky jako právě na paní Fišerovou - byla to nejen Paní učitelka, ale také vynikající člověk.
Zuzka 

Díky za zprávu, byť smutnou. O to víc mě štve, že jsem se do Seker a Mariánek před 3 týdny nedostala, Marcela nebyla doma, byla u dcery v Praze až do 28.9., a tak jsme výlet odložili na jaro. Vždycky se něco zmešká a zbude něco nevyřčeno. Je mi to líto.......Jarka

 

To je fakt smutná zpráva! Naše paní učitelka, nikdy na ní nezapomenu,jako určitě spoustu jiných lidí a lidiček. K těm našim Sekerám patřila a byla jejich součástí, vzpomínám si jak jsme jí chodily jako děti naproti a nebo když jsme k ní zašli na návštěvu,tak to bylo moc a moc hezký a jak nám dávala čaj do šálků,ve kterých na dně byl obrázek,když jsi čaj dopíjela,to je věcí co mne hned napadá...........díky za tu zprávu a měj se hezky Dáša


 

Děkuji za zprávičku. Je mi to moc líto,co se stalo. Jenom jsem ráda, že jsem ji ještě letos v červnu navštívila. Dožila se ale úctyhodného věku a stále jí to dobře myslelo. Pokaždé,když jsem se u ní zastavila, moc dobře si vzpomínala na vše. Měla jsem ji moc ráda. Teď si alespoň zapálím svíčku na její památku. Ahoj Květa


 

Moc mě to mrzí a je mi to líto. Bohužel na rozloučení s ní nemohu přijet. Včera v noci jsem se vrátila z pohřbu. Prosím jestli tam pojedeš pokloň se za mě památce paní učitelky Fischerové.
Moc děkuji Mirka