Jdi na obsah Jdi na menu
 


17. 5. 2013

"Slezáci"

 

„Slezáci“ziebice_stara_-1-.jpg

– tak si říkají reemigranti, kteří na Třísekersko přišli v roce 1945 a nahradili původní německé obyvatelstvo a utvořili majoritní komunitu ve Třech Sekerách, Krásném a Tachovské Huti. Mnozí se na ně dívali jako na Němce. Jejich čeština neodpovídala běžné hovorové mluvě, rozuměli si s původními německými obyvateli. Říkalo se jedny Němce nahradili jiní, vždyť přišli z bývalého Německa, jsou to přeci Němci! Většina z nich však měla česká příjmení, byť různě poněmčená, přizpůsobená německému pravopisu. Noví obyvatelé se hlásili ke svým českým předkům, kteří v 18. století opustili Čechy kvůli svému náboženskému přesvědčení. Usídlili se nedaleko města Střelín (polsky Strzelin), kde založili dvě české vesnice – Husinec a Poděbrady. V rodinách českých emigrantů se tradovalo, že sedmá generace těch, kteří pro víru opustili své domovy, se opět do Čech vrátí. V roce 1945 využili nabídku české vlády a řada rodin reemigrovala zpět do Čech. Z jejich slezských stavení se jim ale neodcházelo snadno. Opouštěli domovy, které dlouhá léta budovali, odjížděli s holýma rukama do neznáma. Mnohé rodiny se rozdělily, některé se rozhodly, že se usídlí v Německu, jiné zůstaly v Polsku.

Emigracebursch100.jpg

Ale vraťme se na začátek – k období, kdy čeští nekatolíci v roce 1742 pod ochranou pruského krále Ferdinanda II. opustili Čechy. V roce 1740 propukla válka o rakouské dědictví po Karlu VI. Ferdinand II. pronikl se svým vojskem na Královéhradecko, tady byl většinou obyvatelstva vnímán jako osvoboditel. V oblasti severovýchodních Čech byl silně zakořeněn odpor proti vnucovanému katolickému náboženství. Ferdinand II. Sliboval českým nekatolíkům náboženskou svobodu. V době nevolnictví, kdy poddaný lid nemohl svobodně opouštět panství, byla pro české nekatolíky vyjednána možnost svobodně opustit Čechy. K tomu aby nekatolíci mohli odejít z Čech, aktivně pomáhal i berlínský kazatel Jan Liberda. Ten spravoval sbor českých exulatnů, kteří z Čech odešli po selských bouřích v roce 1732 a usídlili se Rixfordu nedaleko Berlína (dnes součást Berlína). Jan Liberda tajně navštěvoval nekatolíky v Čechách, nosil jim zakázané knihy, pořádal evangelická kázání, pomáhal nekatolíkům při emigraci.

Čeští exulanti měli namířeno do města Münsterberg (Ziebice), tam se mohli usídlit. Městečko se brzy zaplnilo nově příchozími obyvateli a situace začínala být neúnosná. Čeští emigranti doufali, že budou moci založit českou osadu, že jim bude umožněno svobodně vyznávat svou víru, že kázání budou česká. Na povolení k založení osady však čekali dlouhých 7 let. K tomu, aby ji mohli založit, aby mohli koupit půdu a postavit domy, museli sehnat peníze. Část finančních prostředků získali z darů v zahraničí, část museli splácet. 30. dubna 1749 byla podepsána smlouva s městem Střelín o prodeji podlužního dvora a čeští nekatolíci začali stavět první domy v osadě, kterou pojmenovali na počest mistra Jana Husa - Husinec. V následujících letech pak vznikaly další české kolonie. Vesnice, ve kterých mohli jejich obyvatelé chodit do kostela na česká kázání, jejich děti chodily do české školy.

S postupem času začaly úřady českou identitu v těchto vesnicích utlačovat. Bylo nařízeno vyučování v němčině, české názvy vesnic byly přejmenovány na německé: Husinec na Friedrichstein. Čeština tady ale žila, sice ji stále víc němčina vytlačovala, ale v mnohých rodinách se ještě česky mluvilo. Zpívaly se české písně, četly české knihy. Přesto se češství s každou novou generací vzdalovalo.

Návrat do Čech

1img_0090.jpgV roce 1945 se část potomků českých exulantů rozhodla na český původ svých předků navázat, rozhodla se pro reemigraci do Československa. A tady možná mnozí z nich i trochu ztratili svou dosavadní identitu. V Husinci mohli říkat: „Naši otcové přišli z Čech.“ Ale co tady v Československu, jejich čeština je špatná, příjmení poněmčená, za Němce se nepovažují, Poláky nemají rádi. Možná i proto začali říkat: „My jsme přišli ze Slezska, jsme Slezáci.“ A to jim zůstalo.

Já se chci ve svých článcích zaměřit na české vesnice, ze kterých v roce 1742 odešli předci Slezáků do Münsterbergu. Chci se zaměřit na příjmení, která se na Třísekersku vyskytují nebo po roce 1945 vyskytovala. Selské nepokoje a odpor proti vnucované katolické víře byly zaznamenány i v kronikách „rebelantských“ vesnic, z vyšetřovacích spisů se dochovala řada záznamů – i z těchto dokumentů budu čerpat. V některých případech se budu zabývat osobami, jejichž potomci se přistěhovali do Tří Seker, jindy to budou jen dohady, někdy se bude jednat jen shodu jmen. U některých vesnic se třeba ani ke konkrétnímu příjmení nedopracuji. Vy, kteří se zabýváte vlastním rodopisem, jste možná došli k jiným závěrům než tady budou publikovány, cílem těchto článků není sběr rodopisných dat dat a událostí, ale seznámení s českými obcemi spojenými se sekerskými Slezáky

Mám už zpracováno několik příspěvků, ty budu postupně zveřejňovat. Tohle téma je velmi obsáhlé, snažím se získat co nejvíce informací, kontaktuji představitele obcí, bádám o historii obce. Každé město i vesnici chci navštívit, abych je poznala osobně. Při mých vyjížďkách nechybí foťák. Práce zabÍrá spoustu času, ale snad výsledek přinese nová poznání.

Zvažovala jsem jestli nechat prostor ke komentářům, zatím je nechávám otevřené.

Na závěr musím poděkovat všem, kteří mi poskytli materiály, informace, rady.... Snad se mi to vše podaří zužitkovat.

 

Foto: archiv V. Bureš, M. Knorková
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář