Jdi na obsah Jdi na menu
 


17. 5. 2013

Králova Lhota - Na Koubově

 

Polohap4147970--2-.jpg

 

 
 

Králova Lhota leží na bývalé kladsko-polské stezce, od západu na východ a protíná ji silnice vedoucí z Hradce Králové do Nového Města nad Metují a dále na Náchod. Průměrná nadmořská výška obce činí 270 m. Mezi obcemi Královou Lhotou, Jasennou a Rohenicemi je táhlý vrch – Bílý Kopec. Na jeho jižním svahu leží Králova Lhota. Nejvyšší místo návrší bělokopeckého je na zemském mezníku ve výšce 294 m.

 

Historie

První písemná zmínka o Králově Lhotě je z roku 1356. Již v té době zde stál kostel pravděpodobně ve stejné podobě jako dnes. Kostel byl zasvěcen sv. Zikmundovi. Ostatky Zikmunda do Prahy přivezl císař Karel IV. Do doby vlády Karla IV. spadá pravděpodobně i dobudování kostela v Králově Lhotě. V roce 1641 kostel vyhořel, ale již v roce 1644 došlo k jeho obnově. V tom roce byly také zavěšeny tři nové zvony. Ty na kostele vydržely až do 1. světové války. V té době je stihl osud mnoha jiných zvonů, byly sundány a využity pro válečné účely. Dnes má kostel zvon jen jeden.

Až do začátku 15. století, byli držiteli Královy Lhoty potomci Hynka z Dubé. Hynek z Dubé, byl prvním doloženým držitelem obce. V roce 1456 tento majetek držel Vratislav z Mirtovic. V roce 1500 postoupil Petr Adršpach z Dubé veškerý svůj majetek na Králově Lhotě Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy. Tím se dostala obec pod správu Opočenského panstv. V roce 1635 získal panství rod Colloredů, od roku 1789 Colloredo-Manfeldů, ti panství vlastnili až do druhé světové války.p4148005.jpg

S nástupem rodu Collerodů na Opočenské panství dochází i ke změně náboženské tolerance. Ačkoli již Rudolf Trčka z Lípy se svým synem Adamem Ermandem přestoupil ke katolickému vyznání, největší rekatolizační tlak zažili poddaní po skončení třicetileté války. Poddaní, především selský lid, kladl vůči těmto snahám tvrdý odpor. Svého vyznání se vzdát nechtěli. A pokud byli donuceni k souhlasu k přestoupení na katolické vyznání, scházeli se na tajných setkáních, kde četli ze zakázaných knih, zpívali zakázané písně..... Za to byli stíháni a tvrdě přesvědčováni o nepravosti jejich víry. V roce 1742 využili někteří nekatolíci možnosti k legálnímu odchodu z vlastni. Pod ochranou pruského generála svobodného pána z Kalksteinu hromadně odcházeli do Slezska. Královu Lhotu takto opustilo 41 osadníků, z toho někteří, jako Martin Jirsák z č. 7, Jan Kouba z č. 54, Matěj Kouba z č. 63 a jiní, se nechali naverbovat jako rekruti do pruského vojska, aby pod jeho ochranou mohli odejít z Čech. Jejich cílem byl slezský Münstenberg.

Králova Lhota nebyla ušetřena řady vojenských střetů, které se na východě Čech udály. V roce 1744 za II. slezské války bylo v Králově Lhotě přes 3000 vojáků pruského vojska, tím obec velmi trpěla. Během sedmileté byli pruští vojáci v Králově Lhotě v letech 1756 a 1758. Prusové se utábořili na místním hřbitově, na několika místech hřbitovní zeď rozbořili, tam umístili děla a namířili je k hradecké silnici. O dvacet let později v roce 1778 došlo ke „Srážce u Královy Lhoty“. V boji, který trval 5 hodin a byl veden o dědictví bavorské, padli 2 rakouští důstojníci a 38 mužů, Prusové ztratili 3 důstojníky a 43 muže. Prusko-rakouská válka v roce 1866 obec přímo nezasáhla, život lidí však poznamenala.

Bez následků nezůstaly ani obě světové války. Na válečné fronty v první světové válce bylo ze Lhoty povolána 145 mužů, z druhé světové války se do obce nevrátil jeden královelhotský občan.



 

Jméno obce a pověst spojená se znakem obcep4147986.jpg

Lhota = lhůta, prodlení, posečkání nebo doba určená smlouvou. Dříve bývaly nové osady po určitou dobu – lhůtu, osvobozeny od poplatků. Výjimkou nebyli ani osadníci, kteří se usadili na královských gruntech, také jim byla vyměřena určitá lhůta, ke splácení jejich závazků a k názvu obce již nebylo daleko – Lhota Králova (Kunigsfeld ).

Podle staré pověsti patřila Lhota k věnu královny vdovy. Královna tu prý porodila syna, bylo to v místě kde stojí dům č. 63. V kůlně statku byla prý hluboko v zemi zakopaná zlatá kolíbka. Podle jiné verze, projížděl Lhotou král. Ve Lhotě se utábořil. A právě tady krále zastihla novina o narození syna. kralova-lhota-znak.jpg

Symboly, které se vztahují k této pověsti má obec ve svém znaku: v červeném poli je zlatá královská koruna, kolíbka a trubka.

 

Historický oltář

K významným památkám obce patří historický dřevěný oltář z r. 1664. Oltář ležel dlouhé časy bez povšimnutí mezi starým nábytkem v márnici u kostela. Objeven byl v roce 1971. Byl předán k rekonstrukci a k umístění do sbírek Okresního muzea Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou.

Střední deskový obraz o rozměru 182 x 131 x 8 cm je volně posazen na predele, která měří 177 x 52 x 32 cm. Námětem obrazu je scéna Ukřižování Krista. Neznámý malíř pojal dramatický závěr Ježíšova života velmi dynamicky, k čemuž ho nepochybně vedlo studium starších grafických předloh, hlavně z nejstarších knižních ilustrací Písma svatého. Vlastní podněty zde omezil jen na detaily. Centrálně umístěný kříž je obstoupen plačícími ženami, které objímají matku Pannu Marii stojící vpravo, vlevo stojí apoštol sv. Jan Miláček Páně. Poblíž jeho postavy je na málo nápadném místě ještě k rozeznání autorova signatura - I.S.S. zu Cr nebo Gr. Domníváme se, že je to označení dílny nebo přímo malíře z chrudimské, případně královéhradecké dílny. V té době byla Chrudim známa dobrou řezbářskou i malířskou dovedností. Jako autor díla by mohl snad přicházet v úvahu Jiřík Sokol, který se vyučil u známého malíře Matouše Radouše, jenž mu roku 1632 odkázal dostatečné množství svých grafických předloh, ze kterých mohl dále čerpat náměty.

Za zmínku stojí i nápis na oltáři:

"Letha Panie 1664 Tato Archa Wizdwizena gest k Czti a Chwale Balhoslawene Trogyci Swate a s. Zikmunda Patrona Zalozeni chramu tohoto. Nákladem tehož Chudeho Zadussi a s pomoci dobrych lidi w ten Czas fararze Trzebechowickeho a w Mezdrzici, Wysoce Urozeneho P.P.H. Lud. Colloredo z Walsse, tež za Urozeneho P. Enocha Klemenia w ten Czas Wrchniho Hejtmana, tez Za Sprawi kostelnikow toho Czasu Gana Ssotoli, Jakuba Girsaka, Adama Kregsla, Gyrzika Kaubi, Wssich odtud Souseduw A ut Sipra, dne 7 Mesice dubna- "



 

Na Koubověp4158155.jpg

Při svém putování po stopách předků mých, případně předků – zakladatelů slezského Husince, se zatím všude setkávám se vstřícným přístupem. Jezdím po vesničkách, ve kterých před více než 270ti lety žili, radovali se i trápili a kvůli víře opustili své rodné domovy, předci budoucích dosídlenců na Třísekersku. Jsem v místech, kde obdělávali půdu, aby uživili sebe i rodinu – zvláštní pocit. A jak je mým zvykem – všude fotím. Tím budím zvědavost místních. Dívají se po mě trochu podezíravě. „Zajímá vás naše vesnice?“ „Ano“ odpovídám. „Jo u nás se čas zastavil před třemi sty lety,“ slyšela jsem v jedné vesnici. „A to je právě období, které mě zajímá.“ „Pátrám tu po stopách svých předků.“ „A jak se jmenovali?“ Tuhle otázku jsem zaslechla skoro všude. Říkám jméno, které patří právě k téhle vesnici: „Ale ty nepamatujete, ti odešli v roce 1742.“ „Aha, to kvůli náboženství.“ Přitakám, že ano.

Jednoho odpoledne jsem se vydala i do Královy Lhoty. Zhěhlé Jana a Matěje Koubu zmiňují i oficiální stránky obce. Je tam i číslo popisné domů, ze kterých odešli. Chci si ty domy vyfotit. Doma zjišťuji jejich přibližnou polohu, najít je na místě, je horší. Ne každý dům je viditelně označen číslem popisným. Vím, že číslo 63 je trochu stranou, konečně ho nalézám. Dům je mimo silnici a pořídit slušnou fotku z místa nejde. Zkusím zazvonit, třeba je někdo doma a dovolí mi fotit na jejich pozemku. Zvoním. Přichází pán, představuji se, říkám mu svou prosbu. Ochotně mě zve dál. Stojím před domem, kde bydlel Matěj Kouba. „To jsme celé přestavěli,“ sděluje pan Macek. Povídáme si, po chvíli přichází i jeho paní se známou. Snaží se poskytnout nějaké střípky z dávné historie.

Procházím celou Královu Lhotu, zaujala mě. Zatím jsem se nikde nesetkala s domy, jako jsou tady. Domky postavené z kamene. Dřevo a kámen, základní stavební prvky. Zajisté i jinde se používá u staveb kámen, ale většinou jen v základech, podezdívkách, ale tady jsou z kamene postaveny celé domy. Kámen se tady používal na vše. Místo plotu – míjím kamennou zeď. A kámen inspiroval i známého rodáka z Královy Lhoty – sochaře Karla Hladíka.

O nějaký den později se zastavuji i na obecním úřadě. Chci se seznámit hlouběji s historií obce. Pan Milan Pavelka se se mnou dává ochotně do řeči. Zná historii obce perfektně, ví o každém domě něco. Doporučuje co stojí za vidění, kde je nejstarší dům. Vzpomíná rod Jirsáků, který také odešel v roce 1742 do Slezska. Je v kontaktu s jejich potomkem, který se usídlil v Zelově. Mluvíme o domě číslo 63, odkud odešel Matěj Kouba. „A víte, že se tam do dnes říká Na Koubově?“ Ani se nedivím, s příjmením Kouba jsem se tady setkala docela často.

A všimli jste si?

V pověsti o narození králova syna se hovoří o zlaté kolíbce ukryté v zemi ve stodole čp. 63 a Matěj Kouba odešel z domu čp. 63. Kdo ví, jestli o tomhle zlatém pokladu věděl. Ale poklad tam prý už dávno není – tvrdil majitel domu, ani ta kůlna tam nestojí.

Zdroj: stránky obce Králova LhotaNovoměstský kurýr
      

Foto: M. Lárová

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář