Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. 10. 2009

2. listopad - Památka zesnulých

Památka zesnulých – dušičky

 

Dříve či později to potká každého z nás – navždy se musíme rozloučit s někým, koho jsme měli rádi. Na naše drahé mám zůstanou jen vzpomínky, několik fotografií, oblíbený hrneček, dnes možná i videozáznam…

Jako malé dítě jsem záviděla dětem, které měly na hřbitově nějaký „hrobeček“. Já jsem měla jen jednu žijící babičku, ostatní prarodiče byli pohřbeni velmi daleko od Tři Seker a tak jsem neměla ani ty „hrobečky“. Dnes už mají moji drazí také své místo na hřbitově a já bych byla radši, kdyby tomu tak nebylo. Ale každý život je završen smrtí. Obrazek

V tento čas myslíme na ty, kteří s námi již nejsou o něco víc, než během roku. Vždyť 2. listopad je v kalendáři označen jako „památka zesnulých“. V hlavě mi běží vzpomínky na prvního nebožtíka, se kterým jsem se setkala. Byl jím pan Vondráček, zemřel v létě o prázdninách. V kterém roce to bylo, už nevím. Byli jsme si zaplavat v rybníce, šli jsme domů a před Vondráčkovými stál hlouček lidí. „Vondráček zemřel,“ ozývalo se. „Co se mu stalo?“ Zvědavě jsme poslouchali řeči z hloučku. Pan Vondráček byl první nebožtík, na kterého si vzpomenu, ale po něm začala řada pozvolna narůstat.

Nikdy nezapomenu na Jardu, ten zemřel v 19 letech. Měl pohřeb v den mých 18. narozenin. Jeli jsme se s ním rozloučit do smuteční síně v Plzni. Paní Soňa Ondřejková, která pronášela smuteční řeč na pohřbech, tehdy jet nemohla. Rozloučení pro Jardu napsala, dala ho Mírovi, aby jej přečetl a s Jardou se rozloučil. Mirek se na to necítil, a najednou ležel list se smuteční řečí v mých rukách. A tak bude pro mě vzpomínka na mé osmnáctiny navždy spojena se smrtí.

Zubatá se přihlásila i u mých nejbližších, loučila jsem se s babičkou. Neminula ani mé rodiče. Osud tomu chtěl, že jsem byla v Sekerách, když odcházel táta, s maminkou jsem se rozloučit nestihla.

Tak zůstávají jen vzpomínky, teplo v srdci při vzpomínce na ty nejbližší. I tyhle řádky jsou věnovány těm, které jsem měla ráda, těm kteří ovlivnili můj život i těm, se kterými jsem se jen minula.

V dnešní, technické době máme možnost i virtuální návštěvy hřbitova:

http://www.cemetery.cz/?g_filter=T%F8i+Sekery&pid=900