Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. 9. 2010

Listonoši

Listonoši 

To jsou zvláštní lidi. Uš dyš je jeden pozoruje, tak ví, že na nich něco neposuje. Jenom dyš ten náš přihrne, tak se ten pes može zbrknout. Nu jeden se može amizirovat.

To uš jako hoch sem pozoroval, jak ten starej Neumann, náš postmistr dróboval s počtou a jak si u toho počínal. Po kole nejel, jenom běškou. Von asi po kole neumnel – och vou. Ten by ze sebou řápnul..... Ráno koupil kornout bombiku. Von nebyl mlsnej, ale všude čekaly mlsný largy, kerý si von naučil, aby mu sice nic neuďáli, ale vostaly na něj zlý.

Nu každou chvíli se dá číst f cajtunku: „Pes uhrýznul listonoše.“ „Listonošku popadla zlá larga“ a podobný věci a japa tyhlem lidi žijou ve stlálým nebespečí a radlicej na nohavici. Ty psycholougy pojdaj, že za tím sou 2 jadrný protitlaky. Ten boxa reagiruje na hektický pohyby. Listonoš nemá času, přihrne se, hrcne ten cajtunk do dvéřích nebo do kastlíku, rač bum zařápne tašku a pryč. Jako zloděj a pak se děsí, dyš ten boxa, co se ébn za rohem vyvaloval, ho má za zloděje a popadne a sundá ho s kola, udělá radlici – pak si teprv přičmuchne, koho von … jů a ví že bude zle. Vocas mezi nohy a táhne do boudy, protože strejc veme kryku a zeřápá ho aš bude ječet. Jenom děda Flégru nezeřápal. Ten dal „hynfoňku“. Ta pomohla taky …..

Nu a ten starej Ruda Nemuann, ten to s tema largama neumel. Jeho če´dnej mantl je nabrousil uš dopředu a dyš se přihrnul k dvířkám, tak byly ty largy, boxilky a čmoklíky „na 180“ a uš ho chtěly držet. Mezi nima byl ale jeden genius, takovej hovadnej vlčák. To byl Kazan vod báby Valtovej, co vostávala naproti našemu kostelu. Ten mel rád bobiky a Neumanna nechal přidit skrs dvirka, ale před dveřme se mu postavil a vrčel. To mu nehrozil. Von řek jenom po psousku, že je pomalu na čase, aby šláhnul do kapcy a vytáh šmah bombik. Chudák Neumann paríroval prompt a moch it douvnitř s počtou. Dyš pak vyšel ven, čekal Kazan u dvirek a zasejc se mu „připomenul“, no vidě, že ty bombiky šmakujou... A tak to chodilo den vode dne, celi ty roky. Zajímavý, co si ten posmistr všecko nechal líbit. Neska by dali jednomu ultimátum, že ta larga přide weg a jesi né, tak si pro počtu přiťte fajn na počtu a nic inýho.

Eště ináč chodilo jenou tomu pošmistroj u Buršu. Na toho přicapal zezadu husák, skácel ho i s počtou a potěpal – a jak Neumannka pojdala: „... mu rostrhal nofej kalchot ….“ Tam ébn netougovaly žádný bombiky dovico eště. Hejchstns koště. Nu husáky neumej cumlat bombiky.

Zajímavý lidi to sou. Neska je moje žencká taky listonoška. Ale jen u cajtunku. Ta nemá s počtou nic společnýho. Nu a Olinka zasejc, ta se doneska eště nenaučila doručovat podle mina a čísla domu. A ať nigdo neujéři, že ta jednomu povi, de je ta či jiná ulice – och vos. Ta ví, že tam, co kvete právě někej stonek, že tam dostanou cajtunk. Nebo zasejc tam, co končí to žitný póle veusi, tam na tej eke dostanou cajtunk: Co sou voprejskany dvéře u garáže, dostanou cajtunk a co stoj ten suchej dub, taky co je vodstavenej ten zerzivej traktor, ty taky dostanou cajtunk. Ju. Ale pak posekaj žito a je zle. Lidi nedostanou cajtung. Indy zasejc, tak natřou ty voprejskaný dvéře fajnovou barvou a uš nedostanou cajtunk. Vodkvete ten stonek a zasaděj tam ňákej inej kvoč, uš nedostanou cajtunk a to samý de lous, dyš skácej ten suchej dub, nebo votšlepujlou ten zerzivej traktor apod. A uš nedostanou cajtunk.

Za Neumanna eště chodila s počtou Anna Laštučka – Chinejska. Tej sme říkali Anna Ivanovna. Vona mela v zejme takovou beranici a tak trochu rusky taky koukala. A ta neklopala na dveře, ale ftrhla dounitř jako rajbr, že se jeden moch i vyděsit. A na tu sme přichystali nad dvéře pokličku a ňáky polinka … nu potloukla ji pořádně.

Khnihu lze sehnat u pana Rudolfa Bureše v Krásném nebo u pana Zdeňka Buchteleho, kteří jsou spoluautory publikace.