Jdi na obsah Jdi na menu
 


24. 2. 2010

Lyže, brusle, saně - nasedneme na ně ...

 Jak jsem se již zmínila jinde, ve Třech Sekerách většinou nebyla v zimě nouze o sníh. Sekery leží na kopci, tak by se zdálo, že jsme si užili zimy i na lyžích nebo bruslích. Ale nebylo tomu tak. On totiž v Sekerách žádný pořádný kopec, na kterém by se dalo lyžovat, není. K sáňkování i lyžování byl nejvíc využíván Kopeček – místní vědí, že se jedná o památku po hornické těžbě, o haldu ležící uprostřed obce. Se školní družinou jsme tam chodili se saněmi a závodili, kdo dojede nejdál. Dnes, když přes Kopeček procházím se musím usmívat, když si vzpomenu, jak velký se mi Kopeček zdál, když jsem se na něj postavila s lyžemi. Ale vydováděli jsme se tam. Domů jsme chodili promáčení, s červenými tvářemi, ruce jsme měli prokřehlé z mokrých rukavic, ale byli jsme nad míru spokojení. Ti co si chtěli zalyžovat trochu víc, chodili na kopec k Makovně. Kluci si udělali i malý skokánek. Nevýhodou byl dojezd, který končil u potoka. Potom taky samozřejmě nesmělo moc sněžit a foukat, to pak pracně uježděný kopec opět zavál a musel se znovu upravovat, aby se dal sjíždět. Na běžkách se tenkrát moc nejezdilo. My jsme bydleli taky na kopci. Jednu nebo dvě zimy jsme se snažili trochu ujezdit stopu z kopce, aby se tam dalo lyžovat nebo sáňkovat. Sníh tam byl ale hluboký, tak jsme se jen probořili, dlouho nás to nebavilo a šli jsme radši na oblíbený Kopeček, kde byla jistota, že se tam dá alespoň sáňkovat. Obrazek

Taky jsme chodili bruslit. Bruslit vlastně chodilo jen několik jedinců, kteří vlastnili brusle. Ostatní „jen“ pobíhali po ledě. Já jsem v té době hodně kamarádila s Lídou, ta měla brusle „na kličku“. To byly brusle, které se připevňovaly k bodě kličkou. Šly připevnit na jakoukoli botu. S Lídou jsme se vydaly společně na bruslení. Vzali jsme sáňky a brusle a šly k rybníku. A protože jsme byly velké kamarádky, chtěly jsme si užít bruslení obě dvě. Podělily jsme se o ten jeden pár bruslí svorně obě dvě. Každá si upevnila na botu jednu brusli. Nohou, na které jsme brusli neměly, jsme se odrážely a snažily se „bruslit“. Moc nám to nešlo, noha se viklala ze strany na stranu. My jsme ale byly nadšené z toho, jak nám to jde.

Nejčastěji se chodilo bruslit na rybníček k Pechům. Jeho výhodou bylo, že byl ve vesnici. Byl poměrně mělký a tak nehrozil, žádný velký problém, když byl led málo silný. Ale byl to „rybníček“, moc prostoru tam nebylo. Hlavně pro holky tam bylo málo místa. Kluci si led připravili pro hokejový zápas a my holky jsme se jim tam jen pletly. Někteří chodili bruslit na Ptačí mlýn, ten byl ale od vesnice dost daleko. Když byl vybudovaný rybník Sekera, začalo se bruslit na něm. Rodiče nás nabádali k opatrnosti. Samozřejmě rybník byl velký a hluboký. Vždy se našel nějaký odvážlivec, který vyzkoušel sílu ledu. Kluci si mohli konečně udělat pořádnou lední plochu, pro hokejový zápas. I my holky jsme se těšily, že si konečně taky zabruslíme. Ale chyba lávky. Kluci vyhrnuli sníh pro své potřeby. My jsme neměly takovou sílu, ani nás nebylo tolik co kluků, abychom si mohly připravit kus ledové plochy i pro nás. A tak nás zase kluci vyháněli, protože jsme se zase pletly. Jedině, když v některém mužstvu nebyl potřebný počet hráčů (to se stávala málo kdy), vzali některou z holek na milost a mohla si s nimi zahrát hokej.

Jednu zimu, byl opět velký rybník plný dětí. Najednou se ozvala dunivá rána. „Led praskl!“ Všichni co nejrychleji opouštěli led. Z břehu rybníka jsme se dívali na prasklinu přes celý rybník. Ale nebyli by to kluci, kdyby je to nelákalo zpátky na led. Míra Dostalík ještě s někým, šli statečně na rybník. Tam přešlapovali z jedné půlky rybníka na druhou a pohupovali se na tom ledě. My jsme je vystrašeně pozorovali. Naštěstí led vydržel a klukům se nic nestalo. Bruslení na velkém rybníku brzy přestal kluky bavit. Plochu si sice mohli udělat velkou, ale museli na to vynaložit hodně práce. Každou noc, jim na vyčištěnou plochu vítr navál nový sníh. Začaly scházet ruce, které by znovu plochu vyčistily. Víc bylo těch, kteří chtěli jen bruslit, málo těch, kteří chtěli sníh odhrnovat.