Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. 4. 2009

Německy záchod

Krom znalostí čtení, počítání, zpěvu apod. se snažila paní učitelka Fischerová naučit nás i slušnému chování. Nesnášela, když někdo odhodil papír na ulici, čmáral křídou po zdech atd. Samozřejmě se jí také nelíbilo, když jsme se oslovovali různými zvířecími názvy, nadávali si... Jednou nám domlouvala jak je to ošklivé, když si říkáme "hajzle". "A víte děti co je to hajzl?", ptá se nás. "To slovo je zdrobnělinou německého slova Haus, to je dům a zdrobnělina domeček, dřevěný domeček, který stával u každého domu. Vy si vlastně říkáte: Ty záchode". Takovými a podobnými argumety se nás snažila přesvědčit, že tohle slovo používat nemáme.

Když jsem začala chodit do školy v Mar. Lázních, chodila jsem na hodiny němčiny. Naše škola měla družbu s německou školou a o prázdninách jsme jeli na výměnný pobyt do NDR (bývalé východní Německo). Přijeli jsme do německého městečka, tam jsme měli společný oběd ve škole a odtud si nás odváděly německé děti do rodin, ve kterých jsme byli ubyváni. Šli jsme samozřejmě pěšky, jen pro některé z nás přijel trabant. My jsme šli s Christine pěšky, já nesla plný kufr věcí. Nejdřív jsme šli v pohodě. Po chvíli jsem si říkala, "to tu nemají trojejbus?"  V Mariánkách nebyl problém dostat se z jedné části města na druhý, trolejbus jezdil každou chvíli.

Nejenže tam neměli trolejbusy nebo autobusy, neměli tam ani veřejné záchody, tak jak jsem je znala z Mar. Lázní. V případě potřeby byly toalety přístupné široké veřejnosti. A já tu potřebu měla. Proto jsem se Christine zeptala: "Bitte, wo ist hier Heisell? (Prosím, kde je tu záchod?)."  Jen pokrčila rameny. "Snad už dojdeme k nim domů", pomyslela jsem si. Ale ne, stále jdeme a domov v nedohlednu. Ušli jsme zase kus cesty a moje potřeba navštívit toalety byla stále větší. Ptám se tedy znova: "Bitte, wo ist hier Heisell?" "Dort", ukázala kamsi do neznáma a šli jsme stále dál. "Musíš vydržet!" říkala jsem si. Cesta k ní domů byla asi 2 km dlouhá. Když jsme konečně došli, znova jsem položila svou otázku: "Bitte, wo ist Heisell?". Odpovědí mi byl jen nechápavý pohled. Honem do tašky pro slovník, chvilka listování,  záchod našla jsem a přečela "der Abort". Christine ukázala na ty správné dveře. Konečně! Tohle slovíčko si budu pamatovat do konce života.

Paní učitelko, v tomhle jste tenkrát pravdu neměla, záchod německy - der Abort.