Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. 7. 2013

Setkání Belkovců

 

 

p7069487.jpgMoje maminka Mária pochází ze 7 dětí. Pět dětí Gizela, Ján, Peter, Anna a Mária se narodilo babičce Antónii, ta zemřela, když mojí mamince ještě nebyly ani dva roky. Děda se brzy znovu oženil, ženu si vzal mladou, Jolana byla ve věku nejstarší dcery Gizely. Jolaně se narodily dvě dcery Antónia a Anna, celkem tedy 7 sourozenců. Maminka měla velmi blízko k nejstarší Gizele a Janovi, Gizela ji mnohdy nahrazovala maminku, která ji moc scházela, Jolana přece jen víc dopřávala vlastním dcerám než těm vyvdaným. Přesto se všichni sourozenci měli velmi rádi a i když je osud zavál na různá místa, často se navštěvovali a byli stále v úzkém kontaktu. Čtyři ze sourozenců dokonce nějaký čas bydleli v Chodovské Huti a Třech Sekerách. Jeden se vrátil zpět na Slovensko a dva se odstěhovali na Liberecko, v Sekerách zůstala jen moje maminka. p7069479.jpg

Jak jsem již zmínila, návštěvy u strýčků a tet jak v Čechách tak na Slovensku nebyly vzácností. Největší sešlosti byly buď na pohřbu nebo na svatbě, svatební setkání si užily nejvíc děti. Svatba byla většinou naplánovaná na léto, to aby se na zahradě mohly postavit stany, do nich se namačkaly všechny děti, nebo jsme spali u všech všech příbuzných v okolí. Vzpomínám na chaloupku tety Gizely, domek měl dvě místnosti, kuchyň a pokoj, kde byla kachlová kamna a tam jsme spali. Na záchod jsme chodili do dřevěné kadibudky, která stála uprostřed zahrady. Postupně jsme pobyli u všech příbuzných, jeden rok v té rodině příští v jiné.p7079624.jpg Když jsem byla malá, nedovedla jsem pochopit, že moje nejstarší sestřenice Málika je skutečně mou sestřenicí a ne tetou, vždyť byla stejně stará jako moje maminka, navíc chodila v kroji a to ji dodávalo na vážnosti a věku. Od mého útlého dětství všichni příbuzní slibovali, že mi přijdou na svatbu, když se ten den přiblížil, pozvánka zamířila do všech rodin příbuzenstva. A v červnu roku 1977 se jich na mé svatbě sešlo opravdu dost. Ten rok jsem se odstěhovala a zůstala trochu stranou tohoto rodinného dění (i když určitý přehled jsem stále měla).

Strýčkové a tety začali postupně opouštět tento svět, všech pět sourozenců z prvního manželství již nežije a mě se začalo stýskat po všech sestřenicích a bratrancích. V hlavě mi začal zrát plán: Uděláme rodinné setkání sestřenic a bratranců a samozřejmě tet Antónie a Anny. Dlouho jsem sbírala odvahu, až v roce 2010 jsem začala postupně všechny kontaktovat a zvát je na Slovensko na naše společné setkání. Všichni souhlasili a já jsem s velkým očekáváním i obavami jela na Slovensko, do Čierneho Balogu rodiště mojí maminky i jejich sourozenců. Přijeli skoro všichni, atmosféra byla náramná, slíbili jsme si, že se znovu setkáme, tentokrát v Čechách. Tak začala tradice našich setkání, jednou na Slovensku podruhé v Čechách. p7069544.jpg

Tento rok jsme setkání uskutečnili ve Třech Sekerách, přesněji řečeno nejvíce jsme pobývali na Slatině, kde jsme měli zázemí – trochu polní podmínky. Ty ještě trochu vygradovaly tím, že k nám vtrhl párek bezdomovců, ti dva ačkoli sami měli málo, vybírali na mostě penízky do klobouku, aby mohli koupit dárek našim oslavencům. Ani neprotestovali, když jsme je pozvali na maso, které jsem vybrali z popelnice – a chutnalo všem, nikdo nereptal, všichni měli mastné ruce i pusy. p7069526.jpg

Když jsme byli na Slatině, nemohla chybět návštěva u Janovského pramenu. Vždyť inspirace na podobu studánky vznikla právě na Slovensku ve Skanzenu Vydrovo a autorem díla je Béďa, takže focení u studánky bylo skoro povinností.

Těch pár dní setkání uteklo jako voda, všichni se zase rozjeli do svých domovů. Podhajští vrátili vše, co jim známí ze Seker půjčili: přikrývky, povlečení, polštáře, nádobí, klíče od chat i domovů.... I já ještě jednou děkuji všem za pomoc při uskutečnění této akce. p7079568.jpgMěla jsem trochu obavy, jestli mě příbuzní trochu „nepřiškrtí“, za to co jsem pro ně připravila, ale na všech byla vidět spokojenost, takže věřím, že se jim v Sekerách líbilo.