Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. 4. 2012

Článek z časopisu Vítaný host

Za přírodou Dyleňského lesa VIII.

 
Na historicky prvním setkání přátel a příznivců Českého lesa v říjnu 2011 v Tachově jsem představil některá botanicky zajímavá bezlesí v okolí Tří Seker. S Petrem Mudrou, botanikem

Muzea Českého lesa, jsme dali dohromady stručné údaje o vegetaci a o chráněné a ohrožené

květeně vybraných lokalit. Byla by škoda se o pár zajímavých údajů nerozdělit se čtenáři

Vítaného hosta. Navíc probíhající jaro vám umožňuje se s některými ze jmenovaných rostlin

setkat osobně …

Slatinné a rašelinné louky Sekerska

Nebude jistě překvapením, že právě tyto mokřadní biotopy jsou v okolí Tří Seker posledními útočišti některých dnes již opravdu vzácných a dále mizejících rostlin. Mám na mysli druhy, jako jsou tolije

bahenní, kruštík bahenní, ostřice blešní, ostřice Davallova, tučnice obecná či suchopýr širolistý. O výskytu tolije bahenní můžeme dnes s jistotou mluvit pouze v souvislosti s mokřadem nad rybníkem Dorňákem, zato je zdejší populace považována za nejbohatší v celém Českém lese. Něco podobného, co s týče těch superlativ, platí i pro ostřici blešní v ploše Rašeliniště U Guldů (v údolí Tiché pod Dlouhým vrchem). Na mokřadech západně od Kamence smutně sledujeme, jak mizí posledních pár suchopýrů širolistých,

stejný otazník visí na Sekerku nad ostřicí Davallovou. Tučnice obecná roste dosud na některých mokřadech v údolí potoka Tiché. Kruštík bahenní jsem v létě 2011 našel na třech místech (Úzká louka, lokalita U lesa, nad rybníkem Dorňákem) a snad jsou zdejší populace životaschopné. Některé další chráněné a ohrožené druhy rostlin se neváží pouze na rašelinné a slatinné louky, nicméně právě na nich často vytváří nejbohatší populace. To platí například o prstnatci májovém, kozlíku dvoudomém, vachtě trojlisté. Druhům jako klikva bahenní a rosnatka okrouhlolistá se sice nejlépe daří na horských vrchovištích, ale najdeme je vzácně i na mokřadních loukách Sekerka (např. Rašeliniště U Guldů, nad rybníkem Dorňákem). Ochrana rašelinných a slatinných luk je zásadní pro ochranu přírody v této části Dyleňského lesa. Není náhodou, že právě do nich je orgánem ochrany přírody směrována cílená péče, spočívající zejména v pravidelném kosení, případně občasném vyřezání stínících dřevin.

Kociánek, vítod, koprník …

Botanici vědí, kam názvem mířím. Do sušších trávníků, smilkovišť a vřesovišť. Na Sekerku jde o malé ostrůvky v mokřadech či kulturách, snad jen s výjimkou pásu smilkových luk u Kamence s největší českoleskou populací prhy chlumní (arniky). O tomto kouzelném místě jsem již psal. Co mají z hlediska vyhlášky kriticky ohrožený vítod douškolistý a ohrožený koprník štětinolistý společného? Oba druhy jsou v Dyleňském lese vlastně na hranici svého výskytu, který pokračuje spíše do pohoří severněji položených, jako jsou Smrčiny a Krušné hory. Jinak vzato počtem lokality a velikostí populací na bezlesí v okolí Tří Seker, kriticky ohroženým by zde byl spíš koprník, jehož znám pouze z Rašeliniště U Guldů. Vítod douškolistý by zde mohl mít odhadem tak kolem pěti (možná více) lokalit, za nejbohatší považuji svahovou loučku v údolí Tiché pod vrchem Cikánka. Dalším vzácným druhem těchto biotopů je kociánek dvoudomý. Vyhledává „kopečky“ na smilkových loukách (u Kamence, pod Cikánkou) nebo plošky s řídkou vegetací (Sekerský pahorek). Vedle již zmíněných druhů jsou smilkové trávníky a vřesoviště domovem vemeníku dvoulistého, všivce lesního, pcháče bezlodyžného, hadího mordu nízkého a dalších zajímavých rostlin. Zatímco vlhké a rašelinné louky je ideální pravidelně (netřeba však každoročně) kosit, pro přežití konkurenčně slabších druhů v suších trávnících (mezi ně patří většina z výše jmenovaných) je optimální pastva ovcí či koz, jež kopýtky naruší drn a uvolňují semínkům cestu k půdě.

Smrk pod Ovčím vrchem

Ve stráni Ovčího vrchu (670 m n. m.) nedaleko Tachovské Huti se pasou ovečky. Jak jinak. Také tu při úpatí roste úžasný solitérní smrk. Bizarně větvený strom s obvodem 363 cm byl v lednu 2011 vyhlášen za památný. Dr. Michálek ho v roce 2008 popsal následovně … „má širokou, hustou korunu, ve které je většina větví ve spodních patrech hákovitá (kandelábrovitá) a pod uraženým vrcholem vyrůstá přeslen bajonetových větví …“. K tomu není co dodat, snad jen, že smrk najdete snadno, je totiž nepřehlédnutelný.

Ing. Miroslav Trégler

Zdroj: Vítaný host