Hřiště
Vyhlášená jsou hřiště svažující se od branky k brance, hřiště,na nichž má každé mužstvo drtivou převahu v tom poločase, kdy ho do útoku žene přitažlivost zemská. Například plac TJ Tatranu Tři Sekery na Mariánskolázeňsku, pověstný nejen svažitostí, ale též záludným pahrbkem uprostřed. Když je nejhůř, zní z domácí lavičky taktický pokyn trenéra: „Hrajte na muldu!“
To byla citace hodnocení, které jsem si přečetla na internetu. Že to byla slova pravdivá, dosvědčují i článek starostky obce v příspěvku v Sekerských novinkách z roku 2004: „ .. úhlopříčné převýšení hřiště činilo 2,8 m, což je opravu hodně.“ Naštěstí to už neplatí – ve Třech Sekerách je již několik let hřiště rekonstruované.
A jaká je vlastně historie hřiště ve Třech Sekerách? Hráli na něm fotbal i němečtí kluci? Určitě ne. Dříve tady býval malý lomek. Bylo to přibližně v místě, na kterém dnes stojí kabiny. V lomu byla jílovitá hlína, tu využíval místní hrnčíř k výrobě keramiky. Jáma také sloužila k ukládání odpadu všeho druhu. Na dně skončilo údajně staré auto, či dokonce autobus? Díra se postupně zavážela.
Už v červnu roku 1952 sloužila plocha místnímu Sokolu při Sokolském dnu.
Než bylo vybudováno hřiště, využívali kluci plácek před Neumannovými (louka mezi Kopečkem a požární nádrží). Dnes je tam postaveno několik domů. Louka to byla poměrně velká, ale neměla parametry fotbalového hřiště. Místo bylo využíváno i dalšími spolky, především dobrovolní hasiči ho využívali ke svým cvičením. Nevýhodou plácku bylo, že v místě u bývalé kovárny bylo dost podmáčené. No často se stalo, že ze „hřiště“ museli kluci nejdřív vyhnat husy.
A tak jim často hrozilo, že po několika pádech na trávník, nebudou vůbec voňaví.... Nějaký čas se z ampliónu místního rozhlasu ozývalo: „Vážení občané, upozorňujeme vás na zákaz volného pobíhání domácí drůbeže ...“
A jak to bylo se hřištěm do roku 1945? Nevím. Pokud někdo ví, zda bylo ve Třech Sekerách místo, které bylo využíváno ke sportovním účelům, zašlete mně informaci na adresu uvedenou v kontaktech, nebo ke komentářům k tomuto článku.
Foto archiv: M. Fischerová, Z.Pohořálková, B.Podhajský
