Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. 9. 2013

Školní aktovky

 

Školní tašky109.jpg

 

Se začátkem školního roku, jsem se chtěla věnovat tématu, které se školou souvisí. Přemítala jsem, na co se mám zaměřit. „A co školní taška?“ Hned mě napadlo povídání o školních brašnách doplněné fotkami. Mám doma aktovku ještě po mém tátovi, nafotím ji, najdu ještě nějaké fotky školáků s taškou na zádech. Myšlenka to nebyla špatná, ale fotek, na kterých by byli školáci s brašnou, se nedostávalo. Je to zajímavé, školních fotek je poměrně dost, děti slavnostně ustrojené pózují před školou nebo ve školních lavicích, ale fotky dětí se školními aktovkami se vyskytují jen ojediněle.

Začala jsem pátrat na internetu, chtěla jsem, alespoň pomocí dobových fotografií, představit školní brašny. Ale ani tady se nedařilo, jen samé nabídky s aktuálním zbožím. Nezbývá, než čerpat z vlastních zdrojů.

1p9010134.jpgPrvní školní den byl pro prvňáčky vždy výjimečný, ať to bylo před sto lety nebo dnes, ten den znamenal výrazný posun v dětském světě. Den plný očekávání, radostí i obav. Jedním z významných znaků školáka je školní aktovka, prostor do kterého jsou vloženy všechny důležité školní pomůcky.

V dobách minulých se školní brašny dělaly z kůže, taška musela vydržet celou školní docházku. Aktovka, kterou mám doma po mém tátovi, je vyrobená z hrubé kůže, má jen jednu kapsu, žádné přídavné kapsičky. Zapíná se na přezky. Dříve děti do školy nenosily sešity tak jako dnes, papír byl drahý, děti měly svou vlastní malou tabulku, na kterou psaly křídou. I tuhle tabulku jsme po tátovi dlouhá léta měli, když jsme byli malí, hráli jsme si s ní. Když chodil můj táta do školy, nepoužíval běžné plnicí, děti používaly redispero – násadku, do které se vložil hrot pera, pero se namáčelo v kalamáři naplněným ingoustem. I já ještě pamatuji staré lavice s kalamářem.

r.-podhaiska-vera-001.jpgKdyž jsem začala chodit do školy já, převažovaly aktovky červené nebo hnědé. Taška měla jednu nebo dvě větší kapsy na učebnice a sešity a menší kapsu na svačinu, nebo na nějaké drobnější věci. Nám už jedna taška na celou školní docházku nestačila, první jsme používali asi do pátého ročníku, pak nám rodiče zpravidla pořídili aktovku větší. Já jsem chtěla, a rodiče mi vyhověli, tašku v té době velmi moderní, nenosila se přes záda, ale jen přes jedno rameno. Marné bylo upozorňování učitelů, že to není zdravé, že budeme mít křivá záda, že je to jednostranná zátěž.... S klasickou taškou bychom sklidili posměch u spolužáků, radši jsme se kroutili a prohýbali jak paragrafy, taška na záda je přece pro malé děti!

Naštěstí se začaly vyrábět školní batohy, ty si žáci oblíbili a záda dětí byla ušetřena nesprávné zátěži. Na současné školáky čeká nepřeberné množství různých druhů školních brašen, vyrobených na míru podle věkových kategorií, rozdílné pro chlapce i děvčata.

Foto: archiv V. Podhaiská, M. Lárová