Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. 3. 2010

Všude, kde jsem žil, tam jsem byl rád, ale ...

 Ocituji část příspěvku pana Luďka Ťopky od stejným názvem pro krajanský list „Čechoaustralan“:


 

Tahle parafráze z povídky Jana Nerudy mne napadla v den, když mi na zádech zčista jasna, a doslova přes noc, přibyl osmý křížek. Stalo se to letos v lednu (r. 2009) a po všech těch gratulacích rodiny a přátel, mi došlo, že mi asi nezbývá, než na některá ta místa, jež mi život a osud určil k života a práci, už jen vzpomínat. Bylo jich, od rodné vísky Mštětic, přes Jirny, Újezd nad Lesy, Vrané nad Vltavou, přes středovýchodní Bagdád a Kuwait City, nigerijskou Kadunu až po Prahu, věru dost. To jsou ovšem jen místa, kde jsem žil a pracoval. Ta ostatní, byť exotická, ale kde jsem byl jen krátce, neuvádím. To bych se „nenavzpomínal“. …... Obrazek

Všude dobře, doma nejlépe, praví staré přísloví. Takže všude jsem byl sice rád, ale nejšťastnější údobí mého života pro mne byla léta v Chodovské Huti, kde jsem už nepracoval, ale dvojnásob šťastně žil.Obrazek

Ač naším stálým bydlištěm byla Praha, měli jsme v této vísce, či vlastně ani ne vsi, ale pouze osadě patřící pod obec Tři Sekery u Mariánských Lázní, hezkou chaloupku, kam jsme jezdili více než dvacet let vždy na půl roku, od května do října, a která byla naším druhým domovem.

Zde s námi trávily své prázdniny i naše vnučky Markétka a Katka, na něž nám ty nejkrásnější vzpomínky. Tady jsem jim ukázal přírodu v její nejkrásnější formě, tady si užívaly lesa, koupání, jízdy na koni, houbaření a hezkých večerů u ohníčku. Krásná rána a romantické večery, noční obloha s mirádami hvězd, jakou v Praze nespatříte, nezapomenutelná panoramata pohledů z vrchů do kraje, čistý vzduch exportní kvality, bohatá úroda hub, dobří sousedé a ten klid, ten božský klid!Obrazek

Zde jsem poznal lesy, pravé katedrály přírody, chrámy, které se svými nebetyčnými smrky směle vyrovnaly dómům postaveným lidmi, lesy v pravém smyslu toho jména. Obdivoval jsem rašelinou zbarvenou temnou vodu Kajetánu a krásné okolní rybníky plné ryb, lesní potok s pstruhy a parádními raky, na jehož březích rostou ty nejkrásnější hřiby, procházel březiny s křemenáči oranžových hlav a viděl obrovité pýchavky, které jen tak někde nespatříte. Potkával jsem kapitální jeleny, spanilou srnčí, daňky a muflony, statné kňoury i bachyně s jejich pruhovanými selátky, krmil jsem kousky masa mladou kunu, která se skrývala pod sousedovou hromadou palivového dřeva i ochočenou veverku, chodící si denně pro svůj příděl buráků. Na stráňce přímo u chaty rostly hříbky a ryzce, za okenicemi spali přes den netopýři, na krovech střechy a v naší schránce na dopisy měly hnízda červenky, sýkorky a pěnkavy a v podvečer brouzdal a funěl kolem domu pantáta ježek. Jaké bližší kontakty s přírodou by se člověk mohl přát?Obrazek

Tu nádheru nelze popsat slovy, tu si musí člověk zažít a vnímat nejen smysly, ale hlavně srdcem a duší. ….“

Co k tomu dodat? Milé vyznání k místu, kterému jsou věnovány tyto stránky.

Celé vyprávění Luďka Ťopky si můžete přečíst na stránkách czechfolks.com .

Řadu dalších krásných povídek najdete na stránkách "Pozitivních novin". Vyprávěnky pana Ťopky jsou často inspirované pobytem v Chodovské Huti. Povídky jsou doplněny milými kresbami. Stojí zato pročíst si je.

Foto: B. Podhajský a B.Lár